Satira v české a světové literatuře
SATIRA V ČESKÉ A SVĚTOVÉ LITERATUŘE
Komično je estetickou kategorií autorského postoje. Znamená to, že autor hodnotí
představovanou skutečnost jako veselou, nutící k smíchu. Smích vzbuzují situace, v nichž
dochází k nějakému rozporu mezi normalitou a porušením této očekávané normality (např.
člověk normálně neuklouzne na banánové slupce…). Autor realizuje tento rozpor různými
prostředky – pomocí humoru, satiry, sarkasmu, ironie, absurdity, grotesky, parodie. Situace na
pomezí mezi komičnem a tragédií se nazývá tragikomično (černý humor).
K charakteristických typů komična patří satira, slovo je latinského původu (satura) a
znamená všehochuť. Satira je typem komična a zároveň uměleckým prostředkem k jeho
vytvoření. Komický účinek je vyvolán zesměšněním vad společnosti nebo jedince,
zastaralých zvyků, pověr nebo jiného vybočení z normálu. Jde o kombinaci humoru a kritiky.
Smích satiry bývá břitký ® čtenář se se záporným jevem vyrovnává tím, že se mu vysměje
(tzv. komická katarze).
K základním satirickým žánrům patří: anekdota, epigram, satirický román, satirická hra,
komický epos, parodie a travestie.
Satirický román ® počátky najdeme už v antice, kde k nejvýznamnějším patří Petroniův
Satirikon. Původně rozsáhlé dílo se dochovalo jen ve zlomcích Hrdinové dva propuštěnci a
hoch Giton, příčina všech pří. Ze zlomků je patrná parodie na řecký dobrodružný a erotický
román. Důležitý je i jazyk díla, který v rozhovorech propuštěnců přechází ve vulgární latinu a
má velkou charakterizační schopnost. Po vzoru Petronia vznikl francouzský renesanční
satirický román Gargantua a Pantagruel ® Francois Rabelais. Příběh obrů v 5. knihách, líčí
svéráznou cestu za poznáním ® kritizuje vše, co mrzačí lidskou přirozenost, např.
scholastická výchova, katolická askeze, rytířské bláznovství. Také Rabelais využívá různých
vrstev jazyka ® archaismů, vulgarismů, neologismy, slovní hříčky. Typ postavy komicky
vyjadřující rozpor mezi skutečností a iluzí uvedl do literatury španělský autor Cervantes ve
svém slavném románu Důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha. Hlavní hrdina je parodií
rytířských ctností ale zároveň vyjádřením nezlomné touhy po ideálech lidskosti. Půvab
spočívá v nepoměru mezi šaškovským zevnějškem a ušlechtilým chováním a mravní
opravdovostí. Komika zobrazení přesahuje původní tematický záměr a dotýká se obecně
rozporu mezi mravním svědomím člověka a hrabivou a sobeckou společností (moudrost
bláznovství).
K významným českým satirickým románům patří Čechovy Broučkiády, Haškovy Osudy
dobrého vojáka Švejka nebo Vančurovo Rozmarné léto, Bassova Klapzubova
jedenáctka.Svatopluk Čech vytvořil satirický typ pražského měšťana Matěje Broučka.
Nejprve je přízemním protějškem éterických měsíčanů ® to Čechovi umožňuje parodovat
vlastní básnickou řeč ( Pravý výlet pana Broučka do Měsíce). Kritičtější je komické setkání
Broučka s pražany a tábority Žižkovy doby v Novém epochálním výletu pana Broučka,
tentokráte do 15.století.
Jaroslav Hašek přivádí do literatury zcela odlišný typ ® základním komickým rysem
Švejkovy postavy zůstává vzorná poslušnost a oddanost císaři pánu. To jsou vlastnosti
„dobrého vojáka“, ale svým horlivým plněním nesmyslných rozkazů a příkazů, opakováním
běžných frází a zdůrazňováním svého idiotství Švejk zesměšňuje vládnoucí společnost, její
moc a válku. Naivita a idiotství jsou Švejkovi lstivou maskou a zbraní v zápase s mocí. Švejk
není jenom hlupák, ale představitel lidového rozumu, vtipu, humoru a vytrvalého odporu.
Důležitým prostředkem komiky je jazyk. I když se často zdůrazňuje použití vulgarismů,
Hašek jich používal poměrně málo a jen tehdy, když plnily charakterizační funkci.
Jemným humorem je poznamenáno Vančurovo Rozmarné léto ® tři starší muži, přátelé,
podlehnou stejné slabosti, lásce k artistce Anně. Všichni tři postupně v namlouvání selžou a
tak zůstává jen nenaplněná milostná touha, která patří k pozemským radostem člověka.
Velmi blízko měl k satiře Eduard Bass. V meziválečném období přispíval do Humoristických
listů a do Kopřiv, a v tzv. Letácích vytvořil typ satirické veršované glosy na konzervativní
představitele Rakouska-Uherska a později konjukturalisty ČSR. Významná byla také jeho
činnost v Šibeničkách a v kabaretu Červená sedma. Na jeho humoru oceňujeme
mnohostrannost, pohotovost, vysokou slovní kulturu. Říká se něm, že byl mistrem galantního
žertu. K nejznámějším humoristickým povídkám patří Klapzubova jedenáctka.
Karikaturu a parodii v líčení všedních lidských slabostí a neřestí najdeme v prvotinách Karla
Poláčka, například Povídky pana Kočkodana. K významným satirickým románům řadíme
Dům na předměstí, který zahajuje řadu skladeb o tzv. malých lidech. Obraz narůstající zvůle
strážníka – vlastníka vilky je satirou na majetnický pud, jejíž účinek je vystupňován citlivě
komponovanou stylistickou výstavbou. Před další řadou satirických románů vznikly
humoristické knihy Hráči, Hedvika a Ludvík a Muži v ofsajdu . V prvních dvou dosahuje
vrcholu komika živností – živnosti hráčské (hra v karty je představována jako jediná životní
náplň řady postav) a živnosti rodičovské (jednotlivé postavy Hedviky a Ludvíka ztělesňují
nezdařilé rodičovské typy). Nejúspěšnější z této řady byly Muži v ofsajdu – zobrazení
fotbalových fanoušků, židovského obchodníka Načaradce a otce a syna Habáskových.
Dalším satirickým románem je Michelup a motocykl, další příběh o démonu majetku, který
končí šťastně. S humoristickou tvorbou se Poláček rozloučil románem Hostinec u Kamenného
stolu, kde bohatě využil jazykové komiky stejně jako v posmrtně vydané knize Bylo nás pět,
která je návratem do klukovských let.
Komický epos ® dociluje kontrastního účinku míšením vznešeného a malicherného. Je pro
něj typická parodie, travestie, ironie, směšnohrdinství. K významnějším představitelům ve
světové literatuře patří Voltaire (Panna) v české literatuře pak Karel Havlíček a jeho skladby
Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Hrdina Tyrolských elegií vypráví se
statečným humorem a ironií měsíčku příběh svého odloučení od domova a cestu s policajty do
Brixenu. V závěru přechází v komicky nadsazený heroický tón a podává zprávu o tom, jak se
splašili koně na cestě, kterou rámují hory „větší než je hloupost mezi národy“. Pokladem
veselé skladby Král Lávra byla irská pohádka. Ji využil k zesměšnění korunovaných hlav,
protože „oslí uši přece ke koruně sluší“. Látka komického eposu Křest svatého Vladimíra se
váže k historické legendě o nástupu křesťanství v Kyjevské Rusi. Vyprávění je vloženo do úst
smyšlenému lidovému vypravěči. Děj líčí konflikt mezi pohanským bohem Perunem a carem
Vladimírem, odsouzení a popravu Peruna a bezbožnost v Rusích. Postavy jsou
charakterizovány svými promluvami, akcemi a vzájemnými vztahy. Sympatický komický
hrdina Perun (jadrná čeština) kontrastuje s pokrytectvím úředníků a božích služebníků.
Ke komickým eposům přiřazujeme často zvířecí eposy. Mezi nejslavnější patří
starofrancouzský satirický zvířecí epos Román o Lišákovi, který nastavuje kritické zrcadlo
feudální společnosti. Osnovu děje tvoří spor mezi drzým, cynickým a lstivým Lišákem a
vlkem. Lišák znásilní vlčici, loví s neúspěchem kohouta Kokrháče, dostane vlka do studně,
ošidí havrana o sýr…V české literatuře je známý Hanumann Svatopluka Čecha.
Ke komickým eposům patří také tzv. stavovská satiry, typická pro středověkou literaturu. Jí se
vzájemně zesměšňují měšťané, sedláci, rytíři ( Hradecký rukopis)® obdobou v žákovské
poezii jsou skladby Podkoní a žák, Píseň veselé chudiny.
Epigram ® pochází z řeckého slova epigramma = nápis. Krátká satirická báseň vyjadřuje
úsečnou formou výraznou a adresnou myšlenku. Obvykle je epigram složený ze dvou částí.
V první je uvedena jistá skutečnost (expozice) například „Odkud vzalo - zkouším žáky –
jméno Rakous počátek?“, ve druhé je překvapivé řešení (pointa) ® „ Od raků, neb oni taky
chodí pořád nazpátek“. Ve světové literatuře vytvořil typ krátké, ostře vypointované básně
satirického rázu římský básník Martialis sbírkou Epigramy. Do té doby se epigramem rozuměl
jakýkoliv příležitostný nápis. Martialis vynikl nečekanou vtipnou pointou, používal parodie,
nadsázku a gag. Na formování českého moderního epigramu měli vliv Čelakovský, Kollár a
hlavně Karel Havlíček Borovský sbírkou Epigramy. Pět oddílů je věnováno církvi, vlasti,
králi, Múzám a světu. Jeho satira zahrnuje různé odstíny ironie, pohybuje se od
intelektuálního vtipu k studentskému až lidovému humoru. Vtipné slovo je pro Havlíčka
účinná zbraň. Uveď příklady epigramů dle vlastní volby ® Českých knížek hubitelé lití.
Plesnivina, moli, jezoviti. Nechoď Vašku s pány na led, mnohý případ známe, že pán sklouzne
a sedlák si za něj nohu zláme…..
Satirická hra ® komedie, jejíž námět je zaměřen ke společenské kritice nebo se vysmívá
lidským pošetilostem a charakterovým chybám. V zájmu umocnění kritiky a výsměchu
pracuje s nadsázkou, zveličováním a s karikaturou. Satirické prvky jsou doloženy už
v antickém divadle ® Aristofanés, Plautus. K jejich oživení dochází v renesanci ®
Shakespeare, v době klasicismu ® Moliére, v 19. století ® Gogol, Wilde, ve 20. století se
uplatnily satirické prvky v kabaretu, revue ® Osvobozené divadlo a v absurdním dramatu ®
Dűrrematt, Havel.
K zakladatelům komedie patří starořecký autor Aristofanes. K velmi zdařilým satirickokritickým
hrám patří Jezdci, jejichž děj se odehrává před domem athénského lidu (Demos),
zosobněného v ne příliš lichotivé karikatuře postavou starého náladového dědka, který se
zajímá jen o své pohodlí. Dva jeho otroci jsou nespokojeni s tím, jak patolízalský vrchní otrok
ovládá lid a tak hledají ještě většího ničemu, než je on. Ten se předhání v pochlebnosti Lidu,
zvítězí a získá přízeň lidu, aby jej v kotli omladil. Aristofanés zobrazil skutečné politiky a
nešvary lidového shromáždění. Protiválečný námět je zpracován v komedii Lysistrata. V době
peloponésské války se ženy Athén a Sparty dohodnou, že budou odmítat pohlavní styk
s manželi, dokud neuzavřou mír. Pohlavní odříkání stojí ženy nadlidské úsilí, ale když už ani
muži nemohou déle odolávat svým touhám je mír podepsán. Tato komedie odpovídá pojetí
antické komedie – zlidštění bohů, ostrá politická a literární satira, drastická až obscénní
komika.
K nejslavnějším komediím římského dramatika Plauta patří Pseudolus, hra o chytrém
otrokovi. Hlavními rysy Plautovy tvorby byl jiskrný, vtipný dialog, plný slovních hříček a
parodie. Využíval všech vrstev jazyka od vysokého sakrálního stylu až k vulgární latině.
Vrcholem renesančního dramatu je tvorba W. Shakespeara. Pravděpodobně první komedií
byla hra Zkrocení zlé ženy. V předehře si lord vystřelí ze spícího opilce a namluví mu, že jeho
dosavadní minulost byla jen přeludem šílenství. pro opilce pak herci sehrají komedii o
zkrocení zlé ženy. O ruku krásné Blanky soupeří mnoho nápadníků, ale otec ji neprovdá, doku
se nenajde ženich pro jeho starší dceru Kateřinu. S tou se rozhodne oženit bujný, vtipný a
trochu silácký šlechtic Petruccio. V brilantní slovní půtce přemůže Kateřinin odpor a smluví
den svatby. Na ni přijde pozdě a zmaškařen a ihned Kateřinu odvádí do svého venkovského
sídla. Tam po mnoha ústrcích Kateřina pochopí, že hněv a vzdor nemají smysl. Za odměnu se
vrací s manželem do Padovy k otci, kde Kateřina udělí lekci ostatním ženám, jako
nejposlušnější z nich.
Poetická komedie Sen noci svatojánské je syntézou různých kulturních tradic, uměleckých
postupů a forem. V době, kdy vévoda Théseus chystá svou svatbu s královnou Amazonek,
utíkají z Athén do blízkého lesa dva mladí milenci, kterým brání ve sňatku otec dívky. V lese
je pronásleduje jejich sok sledovaný svou někdejší láskou. V nočním lese však panuje svár
mezi králem a královnou elfů, který chce král elfů vyřešit pomocí šťávy z květu, vyvolávající
milostnou vášeň. Omyly při použití této šťávy vnášejí zmatek do vztahů mezi milenci.
Zároveň nacvičují v lese athénští řemeslníci hru, kterou pak předvádějí na trojnásobné svatbě.
Mezi další komedie patří Jak se vám líbí, Večer Tříkrálový.
Moliér karikoval neřesti a chyby Francie 17. století. V Donu Juanovi, neřesti šlechty,
především krajní individualismus, cynické pohrdání lidmi a odpor proti uznávaným
autoritám. Juanovi ponechal Molier drzou smělost a smysl pro stavovskou hrdost. Sotva se
Juan zmocnil dony Elvíry, unesl ji z kláštera a svedl, pomýšlí na nová dobrodružství. Na své
dramatické pouti svůdníka žen se dostává až k hrobce komtura, kterého před časem zabil, a
pozve výsměšně sochu komtura na večeři. Na večeři s bohatým měšťanem přichází jednak
Juanův otec, který vyjadřuje odpor k synovu životnímu stylu, objeví se tu jako výstraha
milující Elvíra. Přichází také socha. Juan odhalí, že vypršel čas mu vyměřený a přichází trest,
otevírá se země a Juana pohltí. Charakterová komedie, která pranýřuje náruživou závislost na
mamonu, Lakomec, je u nás jedna z nejznámějších. Harpagon, přestože bohatý, krutě omezuje
své děti a vykořisťuje služebnictvo. Proměnu Harpagonových záměrů (sňatky dětí) způsobí až
ztráta 30 tisíc zlatých dukátů, intrika chytrého sluhy. Výměnou za ně se vzdá sňatku s milou
svého syna a dovolí sňatek své dcery se svým správcem.Osobitý typ divadelního žánru, ve
kterém se uplatnily prostředky charakterové komedie je Zdravý nemocný. Navazuje v něm na
dlouholetou tradici tzv. doktorských komedií. Moliére ji využil pro kontrast mezi skutečnou
hloupostí a řečovou okázalostí. Nadsázku dovedl k obecnější výpovědi o skutečných a
falešných hodnotách lidského života. V jádru děje stojí Argan, který tyranizuje okolí i rodinu
chorobnou hypochondrií. Šetrný Argan chce svou dceru provdat za lékaře. Dceři pomůže
komorná, která v lékařském převleku naordinuje Argovi nesmyslné operace (uříznutí ruky,
vypíchnutí oka). Další charakterové komedie Tartuffe (svatoušek), tragikomedie Misantrop.
K nejčastěji uváděným hrám činoherního repertoáru patří Gogolův Revizor. Děj se opírá o
anekdotický příběh o falešném revizorovi. Tradiční motiv záměny je využit k originální
charakterové komedii. Do zapadlého provinčního města má přijet revizor. Strach a špatné
svědomí úředníků předurčují a motivují průběh děje, ve kterém je odhalen široký rejstřík
podvodů a zlořádů. Chlestakov využije večeře na svou počest, půjčí si, přijme dary i stížnosti,
dvoření dam a dcer a rychle odjede dřív, než se objeví skutečný revizor. Postavy jsou zajatci
svého strachu (včetně Chlestakova ), jeden nerozumí druhému a ani se nesnaží porozumět. pro
svět revizora platí, že pojítkem mezi lidmi je klam, lež.
Na konci 19. století vznikla konverzační komedie Oscara Wilda- Jak je důležité míti Filipa.
Dva přátelé si vymyslí osoby – mezi nimi Filipa, zhýralého bratrance. Milostné zápletky
končí zásnubami. Osobitost není v zápletce, ale v živém dialogu, plném aforismů, epigramů,
bonmotů, jiskřivé ironie.
Na počátku 20. století zaujal svou komedií Pygmalion Bernard George Shaw. Svým názvem
odkazuje na Ovidiovy Proměny. Profesor fonetiky, zapřísáhlý starý mládenec uzavře se svým
přítelem sázku, že z pouliční květinářky Lízy učiní dámu tak, že ji naučí spisovně mluvit. Ze
zanedbaného děvčete se vyloupne citlivá a bystře uvažující dívka. její půvab okouzlí celou
společnost na velvyslanectví. Ale Líza je nešťastná – nemá se kam vrátit. Matka starého
mládence ji přijme do svého domu a ten pozdě lituje, že dala přednost jinému muži. Shaw
vytvořil intelektuálně založenou komedii, kterou útočil proti lidským slabostem, předsudkům
a konvencím.
Mezi nejvýznamnějším představitele absurdního dramatu řadíme: Samuela Becketta – Čekání
na Godota (tematika absolutní bezvýchodnosti, totalitní beznaděj), Friedricha Dűrrenmatta –
Fyzikové, tragikomedie Návštěva staré dámy.
Mezi české komedie
– fraška Mastičkář ze 14. století.
– hry Václava Klimenta Klicpery: Rohovín Čtverrohý, Divotvorný klobouk, Každý něco
pro vlast, Veselohra na mostě
– Jaroslav Vrchlický: Noc na Karštejně
– Ladislav Stroupežnický: Naši furianti
– Osvobozené divadlo
– Semafor
– Divadlo Járy Cimrmana
– Hry Václava Havla
