Jdi na obsah Jdi na menu
 


Triviální žánry

3. 5. 2010
Triviální žánry

Triviální literatura:
- pojem označující populární, masovou literaturu pro široký okruh čtenářů
- vychází lidové a karnevalové literatury, z knížek lidového čtení (Eulenspiegel, Paleček, dr. Faust), kramářské a jarmareční písně, barokní vyprávění, odklon od „velkých" témat, znovu únik k vyprávění, příběhu, radost z děje
- zahrnuje literaturu oddechovou, komerční, konzumní, nejrůznější bestsellery, beletrii druhořadou, nevalné kvality, nanáročnou, i literaturu kvalitativně nejnižší úrovně, tj. brak a kýč
- pro´muže a chlapce´ - kovbojky, westerny, thrillery, komiksy, kriminální a špionážní prózy, pro´ženy a dívky´ - převážně milostná tematika, erotická literatura, dívčí četba, harlekýnky, edice Rodkaps (román do kapsy), tzv. červená knihovna, večery pod lampou
- jednoznačná funkce - zábava, pobavit čtenáře, literatura je tedy značně podbízivá, přizpůsobuje se vkusu, módě
- zaniká originálnost a experimentálnost textu, prosazuje konvenci, schematičnost, imitaci, jednoduchost, srozumitelnost
- základní vzorec jednotný, tematická odvozenost, sériovost, opakování motivů, povrchnost, vypjatá sentimentalita
- postrádá introspekci, psychologičnost, otázky morálky
- veškerá pozornost soustředěna na děj, napínavý, jasně vystavěný s dobrým koncem, zápletka a šťastné rozuzlení
- využívá atraktivních prostředků, jakými mohou být ohromující strojová monstra, kouzla, efekty, nadlidsky výkonní hrdinové

ozvěna triviálních žánrů:
(Krvavý román – Josef Váchal, Limonádový Joe – Jiří Brdečka, Michal Viewegh/kýč?, Urban)

Milostný příběh:
- zaměřen na čtenářky, dostává se do popředí v 19.stol., sentimentalismus, biedermayer – obraz ženy čtenářky, vzor vlastenky a oddané manželky, téma i forma milostných románů, podléhá výchovné funkci, jednoduchý děj i zápletka, životní příběh ženy v manželství, hříšná láska jako cesta pádu, následné pokání, obrat, důraz na emoce, klišé, lyrika, trapné metafory, záchvěvy srdce, absurdní dialogy, snaží se působit realisticky, vytvořit iluzi pravděpodobnosti, zdání každodennosti, může se to přihodit kterékoli čtenářce
- nebo jiné schéma, také založené na iniciačním principu, láska dvou milenců dojde trnitou cestou překážek naplnění, motivy pomsty, záměny identit, rodinných tajemství
- se secesí přichází erotično, vášně, tužby, duševní krize, nevěry – psychologizace
- (Bel canto – Milada Součková)

Pornografický příběh:
(Justina aneb prokletí ctnosti – de Sade, Milovnice, Pianistka, Lačnost – Elfriede Jelinek, Třicátá Marinina láska – Vladimir Sorokin, Pornografie – Witold Gombrowicz, Malá maďarská pornografie – Péter Esterházy)

Sci-fi:
- bují a rozvíjí tradici Stevensona, Mary Shelley, Arbese, Čapka, Verna, Wellse
- fiktivní časoprostor, nepoznaná realita budoucnosti, autonomní svět, kde figurují stroje, vynálezy, technologie, experimenty, nové formy života, komunikace, biotechnologie, genové inženýrství, roboti, mimozemšťané, cesty v čase (lze jimi změnit minulost?)
- mýtický svět, příchod ´mesiáše´
- (Duna – Frank Herbert)
- alegorie na současný svět, stinné stránky pokroku, postkatastrofické vize, apokalyptika, ´padlá města´, blíže antiutopii
- (- 451° Fahrenheita – Ray Bradbury, Stopařův průvodce po galaxii, Restaurant na konci vesmíru, Detektivní kancelář Dirka Gentlyho – Douglas Adams)

Fantasy:
- fiktivní časoprostor, fantastické příběhy v minulosti, klasický princip mýtického myšlení, čas ukotvený v arché, autonomní svět s vlastními pravidly
- druhotně může kritizovat současný svět
- (Hobit, Pán prstenů, Silmarillion – J.R.R. Tolkien)

Kyberpunk:
- vize postkatastrofické společnsoti, technika jako vrcholný výtvor lidské inteligence nebo naopak?, žádný verneovský optimismus, virtuální realita, fikce/skutečnost, probuzení
- hrdina na okraji společnosti, uprchlý trestanec, nečitelnost postavy, na hranici chaosu a řádu, lidé pronásledovaní systémem, psanci, outsideři, hackeři X muži systému s technokultury
- lze se systému vyhnout? (Matrix)
- monstra, míšení lidského s umělým, implantáty, vetřelci (tělo je pouze hmota, umrtvená věc), virtuální mozek, propojení těla a stroje
- asketická nadtělesnost, vědomí opustí tělesnou schránku
- (Neuromancer – Gibson)

Komiks:
- neomezeně nastavovatelný příběh, hrdina činy koná při vyprávění, neobyčejné schopnosti, archetyp vždy viditelný navenek, oblečky, masky, jasné atributy
- zkonzumovatelné postavy (X mýtičtí rekové spějící k věčnosti), míchání událostí, nevíme, kde je začátek, konec
- střídání identit, schizofrenie, rozpor mezi civilním X hrdinským superživotem, osobní záležitosti, láska X poslání, moderní románová postava X vyvolený hrdina
- hrdina X padouch, zároveň oba vybočují mohou vybočovat ze svých absolutních charakterů, hrdina jedná v sebeobraně nebo v zájmu věci, ne vždy ale čestně nebo eticky
- expresivita, seriálovost, možnost variací, obraznost, neklade důraz na logos, hodně zamlčuje (formát políček), ale i odkrývá indicie k následujícím vinětám (nemáme vnímat detailní význam jednotlivých políček, komiks jako síť, příběh fragmentární, určený k rekonstrukci)
- (Sandman – Gaiman)

Detektivka:
- napínavý a dramatický příběh, pátraní po zločincích, končí dopadením pachatele, zločin je lidsky silné a poutavé téma (kramářské písně, krváky), přirozený hlad po nervovém dráždění
- inspirační zdroje: román s tajemstvím, román noir, román s napětím
- hlavní postavou je detektiv, potulný rytíř hájící řád, spravedlnost, občanské právo a pořádek X zločincům, zlosynům chaosu
- uzavřené prostředí, omezený počet postav, odhalování vztahů mezi nimi
- dobrá detektivka maximálně naplňuje vzor, normu, splňuje detektivní pravidla – např.maximálně 1 detektiv, 1 viník, minimálně 1 oběť, vyřešení zločinu má být založeno na racionálním vysvětlení, prokazatelných faktech, ne na náhodě, fikci nebo fantazii, rozhodně by nemělo být banální, chybí prostor pro psychologizaci, detektiv by neměl být sám zločincem ( ´jako´ Oidipus, využítí až v moderní detektivce)
- hrdina osamocen, sám proti celému světu zla, často i proti policii, provází ho maximálně pomocník, často nechápe souvislosti a pokládá stejné otázky, které právě běží čtenářovi hlavou
- smrt limitou života, mrtvé tělo nám umožňuje náhled čehosi transcendetálního, přiblížení se smrti, Petříček se dostává k tvrzení, že detektivky jsou filozičtější než Sartre
- detektivka se ve 20.stol. dostává do oblasti vysoké literatury, porušují se principy klasického detektivního vyprávění, nevysvětlitelné jevy a náhoda, záměna fikce a skutečnosti, postup a proces vyšetřování je důležitější než výsledek, otázka identity (autor/detektiv/zločinec/oběť), zmatený čtenář se ocitá v labyrintu, musí rozpoznat falešné stopy, klamavé odkazy a indicie, pohyb v labyrintu na principu volby, radost ze hry
- (Playback – Raimond Chandler, Newyorská trilogie – Paul Auster)

úvahy o kýči:
(Umění a kýč – Tomáš Kulka)
- krásné náměty, vyvolávají citovou reakci, líbivost
- jasně identifikovatelné, interpretovatelné, srozumitelné, stravitelné, neproblematické, nabízí konzumní zážitek, ideální strava podléhající požadavkům a standardům strávníků
- produkt průmyslové revoluce, proletariát ztrácí návaznost na venkovskou kulturu, chybí volný čas na městskou kulturu, objevují nudu, hlad po zábavě, nová náhražková komodita trhu – kýč, masová přitažlivost
- průhledný znak, vypráví příběh jasných významů, funkce sdělovací, poskytuje zástupné zážitky
- nehledá krásu v hnusu, vyhýbá se nepříjemným věcem, Kunderovo absolutní popření hovna
- patos, přehnanost, efektnost, přináší ´rozkoš´ bez námahy a obtížnosti pochopení
- morální Brochův názor spojuje vznik kýče s romantismem (odmítání ornamentu, neschopnost moderní doby vytvořit skutečný styl), v kýči se má zrodit krása, v umění pravda, rozchod etiky a estetiky, kýč jako estetické zlo, boj umění (vkus, vynalézavost, originalita) proti kýči (klišé, brak, klam, nevkus) shodný s bojem dobra proti zlu, snadné zneužití, totalitní umění

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 32426
Měsíc: 420
Den: 10